Jdi na obsah Jdi na menu

PF2016: znovu, jinak a lépe

8. 1. 2016

 

Starý rok skončil, nový nám začal... Je (hezkou) tradicí, posílat novoroční přáníčka. Na druhou stranu jen málokdo se opravdu zamýšlí nad opravdovou "hloubkou" slov, která jsou vyřčena (napsána) v "Pé-eFku". Přejeme si hodně zdraví, štěstí, úspěchů, lásky, peněz... atd. 

 

Nám doma ale ten nový rok zrovna "šťastně a vesele" nezačal. Převážnou část povánočních dní a celý první týden nového roku jsme trávili po doktorech a nemocnicích. Přitom všechno začalo obyčejnou chřipkou, kterou si Martínek "přinesl" nejspíš ze školky. Pak se to trochu zkomplikovalo, z chřipky byla angína a samozřejmě antibiotika. Potud vcelku normální záležitost. Jenže, pak se to začalo komplikovat a na Martínkův (po antibiotikách oslabený) organismus se "nalepily" další virové a bakteriální humusy, takže výsledkem byly - hned na nový rok - přes 40st horečky a v podstatě totální kolaps imunity!  

 

Absolvovali jsme snad všechna vyšetření, co se dala. Kromě "pozůstatků" angíny byla Martínkovi zjištěna ještě spála, ke té se přidaly neštovice + "NĚCO" neidentifikovatelného. Doktoři nás strašili i takovými teoriemi, že to "něco" je mononukleóza nebo zánět mozkových blan (snad každý rodič už se v tu chvíli odporoučí k zemi). Týdenní maraton skončil hospitalizací na dětském infekčním oddělením Bulovka, kde bohužel celé Martínkovo martýrium zdaleka neskončilo. Další odběry krve, pravidelné penicilinové injekce, kanyla, kapačka ale především to cizí, "nepřátelské" nemocniční prostředí a ten ohromný stres, s kterým si malá 4-letá dětská hlavička prostě neví (a nemůže vědět) rady! 

 

Kde se stala chyba? Především to byla obrovská smůla, že se to všechno takhle sešlo (holt Matrix je vážně zlomyslná děvka). Další problém je ve stavu našeho dnešního zdravotnictví, kde prostě chybí dostatečně schopní a zkušení lidé a kde doktoři už moc neléčí a s pacienty nemluví, ale "jen" předepisují antibiotika (ono se není ani moc čemu divit, když to jsou buďto mladá ucha s ještě teplým diplomem v kapse a nebo naopak staří bardi, kteří to mají mnohdy už tak nějak "na háku"). Ovšem byl by to nechutnej alibismus, nepřiznat si, že největší podíl na tom máme my - rodiče! Samá práce a (nedůležité) povinnosti - kor takhle před Vánoci - a málo pozornosti a starostí o děcka! 

 

A jaká je tedy pointa? Denně řešíme totální kraviny, trápíme se hovadinama, co za to vůbec nestojí. Až tváří v tvář skutečnému problému a skutečným starostem si uvědomíme co je fakt důležité (a pak nezbývá, než doufat, že ještě není pozdě!). A ten pohled na vlastní dítě, ležící vyčerpaně na nemocničním lůžku, ten nechápavý a nešťastný výraz v jeho (jejích) očích a ta naprostá bezmoc rodičů s tím cokoli dělat... To je to nejhorší! Noční můra všech rodičů a něco co bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli!   

 

martinek.jpg

 

Takže, PŘEJI VÁM VŠEM DO NOVÉHO ROKU HODNĚ ZDRAVÍ !!! NIC JINÉHO, JENOM ZDRAVÍ - Vašim dětem, Vám a Vašim blízkým... Protože jen na něm skutečně záleží a současně je to to jediné, co nelze koupit, získat, vyměnit či jinak "nahradit"

MH