Jdi na obsah Jdi na menu

Fotografujeme s DSLR: Expoziční režimy – podruhé (díl 9.)

30. 8. 2011

V předchozích dílech našeho seriálu “Fotografujeme s DSLR“ jsme si udělali detailní rozbor expozice a všeho, co k ní patří. Již víme, co je to čas, clona, citlivost ISO..., známe možnosti i limity expozičního měření..., víme, co je to expoziční kompenzace a k čemu i kdy ji využít..., a již umíme číst v histogramu a využívat jej ve svůj prospěch. Téma expozice tedy máme úspěšně (téměř celé) za sebou. Přece jen nám zde však ještě něco chybí. A tím „něčím“ je ryze praktické využití expozičních pouček (a všeho, o čem jsme si do teď povídali) v terénu. Na závěr si tedy jako poslední „expoziční“ kapitolu přiblížíme expoziční režimy, neboli samotné nastavení fotoaparátu a využití všech dosud nabytých vědomostí v praxi. Právě expozičními režimy totiž přímo ovlivňujeme samotné nastavení fotoaparátu v různých fotografických situacích, proto je maximálně výhodné a praktické se v dané problematice dobře orientovat. V minulém díle jsme se zabývali režimy "automatickými", nyní dáme prostor režimům kreativním neboli manuálním (a polomanuálním).

 

Předešlé díly:
:: Díl 1: Začínáme
:: Díl 2: Expozice (Čas)
:: Díl 3: Expozice (ISO)
:: Díl 4: Expozice (Clona)
:: Díl 5: Měření expozice
:: Díl 6: Kompenzace expozice
:: Díl 7: Histogram
:: Díl 8: Expoziční režimy - poprvé

 

Představují vhodný kompromis, kde máte fotografii de facto plně pod svou kontrolou. Všechny současné DSLR jsou vybaveny PSAM režimy (popř. PTvAvM) a budete-li fotit kdekoli v plenéru, vězte, že P, S (Tv), A (Av) je v 95 % případů vše, co potřebujete (k režimu „M“ se ještě vrátíme – později)!

 

 


Pro makrofotografii lze sice využít odpovídající scénický režim, ale v případě některého z kreativních režimů (vhodná je např. "priorita clony") máte mnohem větší kontrolu nad výsledkem!

 

Programová automatika (P)
Režim P je svým způsobem velmi podobný „tvrdé“ automatice AUTO, ovšem jen na první pohled! V „P“ režimu sice fotoaparát nastavuje sám expoziční čas i clonu, ale všechny ostatní parametry jsou již plně v rukou uživatele. Fotograf nastaví (dle situace a světelných podmínek) citlivost – ISO a dále všechny klíčové parametry jako: vyvážení bílé, měření expozice, AF zónu, AF režim, blesk, expoziční kompenzaci, popř. dodatečné zpracování obrazu (obrazové filtry). Režim P je tedy vhodný pro všechny situace, kdy není čas řešit clonu/čas (typicky reportážní fotografie). Když už tedy chcete/potřebujete automatiku, vždy je mnohem praktičtější „P“ než „AUTO“ (už jen proto, že máte mnohem větší kontrolu nad výsledkem).

 


Ne vždy je ale čas na experimenty s clonou, časem atd. V reportáži je mnohem důležitější "číhat" na ten správný okamžik. Ne zcela vybroušenou technickou i kompoziční stránku snímku může kompenzovat zajímavá momentka či atmosféra...

 

Některé DSLR jsou vybaveny tzv. funkcí Program shift. Jedná se o možnost libovolného posouvání kombinace času/clony v režimu „P“ při zachování stejné expozice. Nastaví-li tedy automatika fotoaparátu (režim „P“) například hodnoty čas + clona: 1/1 000 s + F8, můžete celou dvojici posunout „vpřed“ i „vzad“ (1/4 000 s + F4, nebo 1/250 s + F16). Záleží na vaší prioritě – jestli má přednost hloubka ostrosti, nebo naopak zdůraznění (zmrazení) pohybu. V případě kompenzace expozice v režimu „P“ se automatika fotoaparátu snaží kompenzovat kombinací obou veličin – čas + clona – samozřejmě za předpokladu, že ještě je „kam“ kompenzovat (viz např. limitní hodnota clony daná světelností objektivu).

 


Světla máme relativně dost, takže si můžeme v klidu dovolit i krátké časy nebo vyšší clony... To, jestli máme na podobné pokusy čas či nikoli, už je věcí druhou!

 

Priorita času (S/Tv)
V režimu Tv (Time value – Canon) nebo S (Shutter – Nikon, Sony) nastavuje uživatel hodnotu expozičního času. Automatika fotoaparátu poté dopočítá – dle zvolené doby závěrky a aktuálně nastavené citlivosti – příslušné clonové číslo. Režim priority času je výhodný ve všech situacích, kdy nás zajímá pohyb a hloubka ostrosti je naopak druhořadá (nebo nepodstatná). Typické použití je tedy v případě dynamických fotografií (sport, akce), kdy je nutné buďto zmrazit čas (krátkými hodnotami v řádech setin až tisícin sekundy), nebo naopak záměrně delšími časy (desetiny až jednotky sekund) zdůraznit pohyb. V případě kompenzace expozice v režimu „Tv/S“ automatika fotoaparátu kompenzuje přivíráním a otevíráním clony. Kompenzace do „+“ clonu otvírá (oproti automaticky změřené hodnotě), záporná kompenzace clonu zavírá.

 


V režimu priority času (Tv/S) můžeme pohyb zcela "zmrazit" (chceme-li)...


... Stejně tak ale můžeme pohyb i zdůraznit (pořídit dynamickou fotografii).
Další případ, který automatika nikdy nedokáže "odhadnout".

 

Priorita clony (A/Av)
V režimu Av (Aperture value – Canon) nebo A (Aperture – Nikon, Sony) nastavuje uživatel naopak hodnotu clonového čísla. Automatika fotoaparátu poté dopočítá – dle zvolené clony a aktuálně nastavené citlivosti – adekvátní dobu závěrky (expozičního času). Priorita clony se hodí vždy, když potřebujeme řídit hloubku ostrosti a čas je irelevantní (samozřejmě za předpokladu, že máme vyřešenou pohybovou neostrost). Použití typicky v případě portrétu nebo u krajinářské fotografie. Zatímco v prvním případě je většinou žádoucí malá hloubka ostrosti (volíme co nejnižší clonová čísla „F“), v druhém případě naopak potřebujeme co nejvyšší proostření „do prostoru“ (tedy co nejvyšší clonová čísla „F“). Obojí je samozřejmě závislé na použitém objektivu. Ovšem pozor! Musíme myslet na to, že v případě požadavku velké HO nám automatika fotoaparátu prodlužuje expoziční časy (volíme vyšší clonová čísla), takže opět musíme řešit pohybovou neostrost – čím více cloníme, tím je to horší... V případě kompenzace expozice v režimu „Av/A“ automatika fotoaparátu kompenzuje expozičním časem. Kompenzace do „+“ nám čas prodlužuje (oproti automaticky změřené hodnotě), záporná kompenzace čas zkracuje.

 


U portrétů je většinou žádoucí malá hloubka ostrosti...
U větších skupin naopak potřebujeme vyšší clonová čísla (chceme přece mít ostré jak novomanžele v 1. řadě, tak i tetičku Aničku se strýčkem Pepíkem v 8. řadě)
Režim "Priority clony" (Av/A) je jasnou volbou!

 

Manuální režim (M)
Režim M znamená plně manuální režim, kde vše nastavuje fotograf. Obrovskou výhodu to má v tom, že nyní máte vše plně ve svých rukou (ale také se už pak nemůžete vymlouvat na chybu techniky). Nevýhoda je, že musíte znát odpovídající hodnoty času/clony. Řešením je buďto externí expozimetr, nebo pečlivě „naslouchat“ vašemu fotoaparátu! Expozimetr vně DSLR je totiž neustále v pohotovosti a dle aktuálně nastaveného režimu měření (metering) vám průběžně sděluje „svůj názor“ (jak na tom v případě nastavení parametrů času/clony jste). A to i v plně manuálním režimu, kde vám většinou signalizuje ukazatel kompenzace expozice, jestli jste příliš „v plusu“ (snímek bude dle názoru automatiky přeexponován), nebo naopak moc „v mínusu“ (snímek bude dle názoru automatiky podexponován). Nicméně automatika se samozřejmě může mýlit – chyby při měření expozice (viz předchozí díly). Nejběžnější použití plně manuálního režimu je tak typicky při práci v ateliéru nebo fotografování s bleskem, kdy si můžete světelné podmínky relativně přesně definovat a ovlivňovat. Kompenzace expozice v plně manuálním režimu „M“ nemá smysl, neboť zkrátka není čím kompenzovat! Jak jsme si již řekli, fotoaparát nám sice sděluje svůj názor (ukazatelem „kompenzace expozice“ – viz „hřebínek“ ± EV), ale nijak do samotného nastavení nezasahuje a vlastně ani nemůže (zároveň by to bylo proti logice manuálního režimu).

 


Manuální režim (M) = jediná korektní volba!
Automatika by zde opět tvrdě narazila na své limity...

 

Safety Shift
Při nastavování času v režimu S (Tv) jste omezeni pouze nejkratším a nejdelším možným časem. Současné přístroje zvládají 1/4 000 s (některé i 1/8 000 s), stejně tak lze exponovat i časy v řádu jednotek až desetin sekundy (běžně až 30 s, v režimu „M“ dokonce teoreticky „nekonečnou“ dobou závěrky – tzv. „Bulb“). Naproti tomu rozsah clonových čísel je značně omezen světelností objektivu. U běžných objektivů průměrně F4 až F22, což je rozsah „jen“ pěti clonových čísel. Nastavíme-li extrémně krátký čas (1/1 000 s a méně) při současném slabém nasvícení scény, bylo by nutné otevřít clonu daleko za hranice jejích fyzických možností. Stejně tak naopak – při požadavku hodně dlouhého času (v řádech sekund) při současném bohatém nasvícením scény – by automat DSLR potřeboval zavřít clonu ještě víc, než je maximální clonové číslo (běžně F22, nebo F32).
Program Safety shift (možno zapnout/vypnout v menu přístroje) nedovolí jít za limitní možnosti přístroje/objektivu a v případě, že se dostanete na hranici světelnosti, automatika fotoaparátu už vám nedovolí „jít dál“, nebo vám naopak „sáhne“ i do času (byť jste v režimu priority času, i když je to v rozporu z logikou samotného režimu „S/Tv“).

 


A už se pomalu chystáme domů. Udělali jsme dnes hezký kus práce... No ne?!

 

Závěr
Expoziční režimy jsou výbornou pomůckou moderních digitálních zrcadlovek. A nejen jich! I spousta pokročilých kompaktních přístrojů dnes disponuje možností kreativních/manuálních režimů. Na druhou stranu i automatické (scénické) režimy mohou být (a jsou) jak vhodnou alternativou pro laiky a začínající fotografy (kteří by se bez nich stěží obešli), tak především představují výbornou školu pro všechny! Nejlépe totiž poznáte svůj fotoaparát (jak vlastně funguje) i základy expozice právě studováním EXIFu svých snímků a důsledným všímáním si, jak se právě ten váš fotoaparát chová v tom či onom „auto“ režimu a proč. Kreativní režimy jsou pak pochopitelně jedinou správnou volbou pro fotografy, kteří již vědí, co chtějí a jak toho dosáhnout. V profesionální praxi jsou nejpoužívanějšími režimy bezpochyby priorita clony (A/Av) a priorita času (S/Tv), které nám řídí hloubku ostrosti a pohyb. Režim M je vhodný vždy, když můžeme ovlivňovat světelné podmínky (ateliér, blesk), a naopak programová automatika „P“ přijde vhod v reportáži, kdy je zkrátka nejdůležitější být v pravou chvíli na správném místě a na nějaké velké experimenty prostě není čas. Předdefinované režimy není třeba zatracovat, i ony mají své opodstatnění. Mějme však na paměti, že žádný automatický (byť sebedokonalejší) režim nikdy nebude mít to, co má fotograf (nebo by mít rozhodně měl): cit, myšlenku a vizi – a to je něco, v čem se automatika nemůže člověku rovnat.

 

Přístě: Ostření

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář