Jdi na obsah Jdi na menu

Fotografujeme s DSLR: Expozice (díl 2.)

10. 5. 2011

Před nedávnem jsme odstartovali seriál Fotografujeme s DSLR, určený všem nadšeným fotografům, kteří to s tímto krásným řemeslem (potažmo koníčkem) myslí skutečně vážně. Pak se ale určitě nespokojíte jen s bezduchým cvakáním spouště. Naopak, budete toužit proniknout hluboko do tajů fotografie, porozumět základním principům a postupům, vědět, co se děje tehdy a tehdy, a také proč se to děje. A přesně proto je zde náš dlouhodobý seriál, který si klade za cíl vám tuto náročnou a dlouhou cestu co možná nejvíce zamést, zkulturnit a zkrátit. V následujících třech dílech se budeme věnovat samotné expozici, což je zcela zásadní a základní stavební kámen fotografie. A to nejen té digitální! Základy expozice jsou platné i pro klasickou fotografii. Proto je nezbytně nutné věnovat následujícím třem kapitolám (které vyjdou v těsném sledu po sobě) zvýšenou pozornost, neboť neproniknete-li do tajů expozice, dostanete se do slepé uličky, ze které nelze pokračovat dál.

 

Předešlé díly:
:: Díl 1: Začínáme

Co je to expozice?
Ve své podstatě není fotografie ničím jiným než „malbou světlem“, neboli záznamem světla - dopadajícího a odraženého. Bez světla by tedy nebylo ani fotografie a zároveň je světlo to jediné, co nám fotografii vytváří, definuje, ovlivňuje. Zásadní otázky tedy zní: „Jaké světlo máme (teplota/barva, intenzita, kvalita)? A kolik světla máme (směr a jeho množství)?“ To vše označujeme souhrnným názvem Expozice. Naším cílem tedy je dosáhnout expozice správné! Ale co je to vlastně správná expozice?
Odpověď je až překvapivě jednoduchá: správná expozice = jasově korektně vyvážená fotografie! Světla tedy nesmíme „zachytit“ na snímač (potažmo jiné světlocitlivé médium – typicky film) ani moc, ani málo. Pakliže máme světla příliš, snímek bude přepálen (přeexponován), v případě nedostatečného množství světla se bavíme o podexponované fotografii. Světla tedy musí být „tak akorát“. Jak se ale k tomu dopracujeme? A kolik je vlastně „tak akorát“? To záleží samozřejmě na konkrétní situaci, neboli na množství a intenzitě světla. A právě v tento okamžik nastupují naši tři nejlepší kamarádi, kteří nám pomohou správné expozice dosáhnout.
A moudří již vědí, že řeč bude samozřejmě o expozičním času, cloně a citlivosti, neboli expozičních parametrech, bez nichž by nebylo fotografie. Přesněji, celkové množství světla, které dopadne na snímač, nám bezprostředně ovlivňuje vlastně jen čas a průměr clony v objektivu, třetí parametr – ISO – je elektronické řízení citlivosti snímače na světlo. A teď si pojďme naší „svatou trojici“ představit podrobněji.

 


Krátké expoziční časy v řádech setin až tisícin sekundy dokáží spolehlivě "zmrazit" pohyb (viz padající kapky vody a 1/250 s), ale potřebujete extrémně hodně světla. V ateliéru to není problém, v terénu však často ano!
foto: Roman Pihan

 

Začneme expozičním časem:

Expoziční čas
Je to doba, po kterou působí světlo na snímač digitálního fotoaparátu. Světlo se skládá z fotonů a snímač nedělá nic jiného, než že „počítá“ tyto jednotlivé částice. Tím pádem nám doba „bombardování snímače fotony světla“ expozici jako takovou zcela zásadně ovlivňuje. Problém je v tom, že množství světla (fotonů) musí být „akorát“. Pokud pustíme na snímač světla více, než je třeba, bude jej příliš a fotografii tak přeexponujeme (lidově „přepálíme“). Stejně to platí i opačně. Bude-li světla málo, snímek se tím stává „nedostatečně osvíceným“, podexponovaným. Kolik světla pustíme na snímač, záleží na expozičním času – době, po kterou vystavíme snímač světlu (neboli exponujeme). To by samo o sobě nebyl až takový problém, neboť každý digitální fotoaparát je dnes již standardně vybaven expozimetrem. Ten nám přesně změří, kolik světla ve scéně máme, a podle toho nastaví (v auto režimech) nebo alespoň doporučí (v manuálních módech) konkrétní expoziční čas (mimo jiné). Co je však problémem, bavíme-li se o expozičním času? Pohyb! A v případě expozičních časů musíme řešit pohyb dvojího rázu:

1. Vlastní pohyb
2. Pohyb ve scéně

 


Při dostatku světla a jasově dobře vyvážené scéně má fotograf lehkou práci. S pohybem není problém, automatické měření expozice také funguje zcela korektně. Soustředit se tak můžeme "jen" na ostření a kompozici.
foto: Martin Hájek

 

V prvním případě platí, že každému se třese ruka, někomu více, někomu méně (je to zcela normální fyziologický proces – neboť dýcháme, bije nám srdce, proudí nám v žilách krev atd.). Náš vlastní (nechtěný) pohyb vede při dlouhých expozičních časech k tzv. stržení (rozhýbání) snímku! Ale co je to vlastně dlouhý expoziční čas? Je velmi relativní a záleží na mnoha faktorech. Z čeho můžeme vycházet v první řadě, je tzv. Bezpečný čas! Jedná se o nejdelší v ruce udržitelný čas, neboli takový expoziční čas, který bychom ještě měli být schopni udržet, aniž bychom „strhli snímek“.

Bezpečný čas = převrácená hodnota aktuálního ohniska...
tedy: 1/Ohnisko (*crop) s

Příklad:
 

Ohnisko 20 mm = B. Č. 1/20 s (*crop - 1/30 s)
Ohnisko 50 mm = B. Č. 1/50 s (*crop - 1/75 s)
Ohnisko 200 mm = B. Č. 1/200 s (*crop - 1/300 s)
Ohnisko 800 mm = B. Č. 1/800 s (*crop - 1/1 200 s)


*Crop faktor: matematické vyjádření poměru malého snímače k plnoformátovému čipu (odpovídajícímu 35mm kinofilmovému políčku). Zohledníme-li crop faktor, který hodně zhruba odpovídá násobku 1,5x (Canon = 1,6x, Nikon = 1,5x, Sigma = 1,7x, Olympus = 2x), dostaneme přesnější výsledek.

 

 


Umělá osvětlení představují velmi slabý (a nepříliš kvalitní) zdroj světla. V interiérech tak téměř vždy musíme řešit pohybovou neostrost (naši, okolní, obojí)
foto: Pavlína Benešová

 

Co nám z toho plyne? Čím delší ohnisko máme (čím více „tele“/více „zoomujeme“), tím se nám nároky na bezpečný čas zvyšují. Pří focení architektury či krajiny (běžně ohnisky okolo 20 mm) nemáte zdaleka takový problém s „udržením snímku“ jako při fotografování vzdálených objektů/subjektů při ohnisku například 300 mm.
Je však třeba pamatovat na fakt, že Bezpečný čas není žádná exaktní věda. Jedná se o velice subjektivní pravidlo, a tak je k němu nutno přistupovat. Každému se klepe ruka jinak, navíc jste ovlivněni další spoustou faktorů (zima, únava, hlad, stres, strach atd.). Jako základ však slouží B. Č. velice dobře! Stejně tak když se na záběr maximálně soustředíte, zadržíte dech a zároveň využijete nějakou podpěru (kterou může být paradoxně vaše tělo – podřep + pevné zapření loktů o hrudník), možná překvapíte sami sebe, jak relativně dlouhý čas jste schopni udržet.

Typická stupnice časů:

1/4 000, 1/2 000, 1/1 000, 1/500, 1/250, 1/125, 1/60, 1/30, 1/15, 1/8, 1/4, 1/2, 1", 2", 4", 8", 15", 30"

V praxi se běžně používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici jsou ještě 1-2 mezihodnoty (1/2 nebo 1/3, 2/3). Většina fotoaparátů umožňuje v plně manuálním režimu (M) nastavit též tzv. BULB = "nekonečný expoziční čas"

 


Krátký čas je relativní pojem! Záleží na rychlosti fotografovaného objektu/subjektu, vzdálenosti i na aktuálním ohnisku. Racek v letu a při ohnisku 400 mm je skutečnou výzvou (a to i když máte nádherné světlo a je ho dostatek)
foto: Martin Hájek

 

V druhém případě rozlišujeme, fotíme-li statickou nebo dynamickou scénu. Pakliže se nám ve scéně nic nehýbe, opět nemáme problém. Jakmile však chceme vyfotit jedoucí auto, běžícího člověka nebo zvíře – ejhle! Už to taková legrace není! Výhodou krátkých časů je, že nám zmrazí pohyb. Na druhou stranu, při krátkých časech zároveň potřebujete hodně světla, což ne vždy vyjde. Naopak delší časy nemají zdaleka tak velké nároky na množství světla, ovšem zase se s nimi velice problematicky fotí pohyb! Opět je zde obligátní otázka, co je to dostatečně krátký čas?

Příklad:

Zvířata, rychlý pohyb (sport): 1/500 s
Hrající si děti (dynamická fotka): 1/200 s
Pomalá chůze (reportáž): 1/80 s
Portrét: 1/50 s
Krajina: * řádově i sekundy

* jediné, co musíme řešit, je náš vlastní pohyb

 


V podobných situacích rozhoduje pohotovost a rychlost - především fotografa, ale také autofocusu. Na nic dalšího moc nezbývá čas. Bez kontinuálního AF a rychlého sériového snímání jste až "druzí" (Av, 200mm, 1/500s, F2.8, ISO 100)
foto: Martin Hájek

 

Řešení bodu 1) - Náš vlastní pohyb

  • Stativ
  • Stabilizátor
  • Světelný objektiv
  • Blesk
  • Zkrátit čas

 

Každé řešení má však i své nevýhody! Stativ je velký, těžký, práce s ním je zdlouhavá. Obecně je nepoužitelný např. pro reportáž.
Účinek stabilizátoru je omezený, nicméně jedná se o výtečného pomocníka, jehož oceníte zejména na delší ohniska. Zisk stabilizátoru je dnes běžně cca 3 EV. To znamená, že vám umožní prodloužit čas až 8x (2 x 2 x 2) za limit bezpečného času!
Světelný objektiv je skvělé řešení, ale velice drahé.
Blesk má omezený dosah. Interní blesk cca 3 m, u externího blesku je to cca 15 m. Zkrátit čas je tedy mnohdy nejlepší a zároveň nejdostupnější i nejrychlejší řešení.

 


Lightpainting neboli "malba světlem"
Při extrémně dlouhých expozičních časech (zde 15 sekund) se dají dělat téměř kouzla. Neobejdete se však bez Tv(S)/M režimu, stativu, samospouště, barevných světel a... (paradoxně) úplné tmy...
foto: Martin Hájek

 


... Máte-li ještě k dispozici trpělivé pomocníky, můžete se pustit i do "větších akcí". Popusťte uzdu své fantazii a pořádně se do toho opřete! Doba expozice cca 180 s!
foto: Martin Hájek

 

Řešení bodu 2) - Pohyb ve scéně

  • Světelný objektiv
  • Blesk
  • Zkrátit čas
  • Panning

 

Stativ i stabilizátor můžeme rovnou vyloučit. Ten nám sice redukuje vlastní pohyb, nicméně s pohybem ve scéně nezmůže stativ ani stabilizátor vůbec nic. Světelný objektiv sice je dobrým řešením, ale opět jsme u ekonomické náročnosti. Blesk nás limituje svým striktně omezeným dosahem stejně, jako v předešlém případě.
Zkrátit čas je tedy nejdostupnější, nejrychlejší a mnohdy i jediné řešení.
Avšak existuje ještě jedno řešení, a tím je švenkování neboli panning - spočívající ve „sledování objektu“, čímž významně zkrátíme jeho relativní rychlost. Je třeba plynule sledovat pohybující se objekt v hledáčku a v rozhodný okamžik (zkrátka když „to je ono“) exponovat – domáčknout spoušť. Touto technikou lze fotografovat s rozumnými expozičními časy a výsledkem je zaostřený objekt/subjekt na "pohybujícím se" (rozmázlém) pozadí. Kromě toho, že takto elegantně vyřešíme problém pohybové neostrosti, tím zároveň pořídíme dynamický snímek neboli „zdůrazníme pohyb“. Takže vlastně zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Chce to sice trochu cviku, ale lze se to relativně snadno a rychle naučit.

 


Panning neboli švenkování...
Sledováním objektu zabijete dvě mouchy jednou ranou - snížíte relativní rychlost a zároveň zaznamenáte pohyb (Manual, 1/15 s, F16, ISO 100)
foto: Martin Hájek

 

Problémem je, že v praxi se nám bohužel často kombinují oba typy pohybu: náš i okolní... Co s tím? Přemýšlet a kombinovat. Například stabilizátor či světelný objektiv v kombinaci s vyšším ISO – což nám adekvátně zkrátí čas.

Závěrka fotoaparátu
Občas se můžete setkat též s termínem „Závěrka“ (Shutter) nebo rychlost závěrky. Závěrkou se rozumí jemná mechanika vně fotoaparátu, která nám odkrývá snímač - na předem přesně nastavenou dobu (expoziční čas). Závěrky současných DSLR pracují na principu přejezdu štěrbiny tvořené lamelami závěrky přes snímač. Rychlost závěrky (= Dráha závěrky/Expoziční čas) je však pro nás irelevantní, neb neoznačuje nic jiného než expoziční čas.

 


Záměrné prodloužení expozičního času a tím cílené rozmazání pohybu ve scéně může být působivým výrazovým prvkem fotografa
foto: Martin Hájek

 

 

Zítra pokračování: ISO...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Denisa - Novinka

18. 3. 2013 11:40

Dobrý den, celý den. Mám pro Vás tip, je to unikátní finta, jak snadno vydělat peníze - jak pro ženy, tak pro pány. Už od začátku ledna si takto sama přivydělávám a jsem tím fascinována... Stamiliony tím nevydělám, ale i tak, dokud můžu, tak to dojím, co to jde. Přečtěte si to taky na www.CervenaCerna.cz